Žárlivost
Žárlivost (lat. Zelotypia) je jedna z lidských emocí, charakterizovaná nadměrným ulpíváním na určité osobě a zvýšenou obavou o její ztrátu. Jedná se o komplex negativních emocí, hněvu, pocitu méněcennosti či depresí. Zjednodušeně lze charakterizovat žárlivost jako pocit vlastní nedostatečnosti.
Slovo pochází z francouzského jalousie. S žárlivostí a závistí si často spojujeme zelenou barvu. (Např.zezelenal závistí).
Žárlivost je vyvolaná představou partnerova vztahu s někým jiným, přičemž podněty pro její vznik se liší podle pohlaví (Buss, 1996). Ženy žárlí častěji kvůli emocionální pozornosti partnera, mužům se více příčí sdílení partnerčiny sexuální pozornosti.
Žárlivost je v mezilidských vztazích běžný jev. Můžeme ji pozorovat již u pětiměsíčních dětí[1][2][3][4]. Některé prameny tvrdí, že se žárlivost objevuje v každé kultuře[5][6][7], jiné prameny zastávají názor, že je to kulturně-specifický fenomén[8].
Žárlivost a její dopady byly tématem mnoha románů, písní, básní, filmů a jiných uměleckých děl. Stala se rovněž objektem zájmu vědců. Psychologové popsali některé faktory, které vedou k jejímu vzniku. Sociologové ukázali, že kulturní hodnoty hrají důležitou roli v nejen v ukazatelích, které spouští žárlivost, ale rovněž v našich představách o jejích sociálně přípustných projevech. Biologové poukázali na faktory, které mohou žárlivost nevědomě ovlivnit.
U jedinců s poruchou sebehodnocení může žárlivost za určitých okolností nabýt charakteru patolologického jevu, projevující se situační nepřiměřeností nebo přílišnou intenzitou emocí, tzv. chorobná žárlivost. Může nabýt povahy bludu (tzv. emulační blud)
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BD%C3%A1rlivost