Paranoia v psychiatrii
Paranoia (řec. παράνοια, pošetilost, šílenství) je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení a stihomamem. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu. Často je zaměňována s paranoidní schizofrenií.[1]
V psychiatrii byl termín poprvé užit v roce 1883 psychiatrem Emilem Kraepelinem pro chorobné iluze vůbec, při nichž se však nenarušily ostatní intelektuální schopnosti pacienta. Náplň tohoto pojmu se časem posunula spíše k popisu falešných představ a obav z pronásledování, protože obsah původního pojmu byl příliš široký. Vzhledem k tomuto posunu není pojem paranoia psychiatry používán zcela jednotně.
Podle Freemana a Garetyho charakterizují pacienta s paranoiu dvě bludná přesvědčení:
- že trpí nějakou újmu nebo že mu taková újma hrozí,
- že mu někdo chce ublížit, že ho pronásleduje.[2]
Mezinárodní klasifikace chorob ISD-10 řadí paranoidní poruchy do kapitoly “schizofrenie” pod tyto diagnózy:[3]
- F 20.0 Paranoidní schizofrenie: bludné představy, často doprovázené halucinacemi
- F 22.0 Bludné poruchy, paranoia: dlouhodobé nebo trvalé bludné představy bez halucinací
- F 22.8 Ostaní bludy, stařecká paranoia
- F 23.3 Paranoidní reakce – psychogenní psychóza
- F 60.0 Paranoidní poruchy osobnosti
Příklady některých druhů paranoii v psychiatrii
- perzekuční paranoia = nemocný se bojí, že je pronásledován
- kverulantská paranoia = nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi – obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat
- žárlivecká paranoia (emulační, žárlivecký blud) = chorobná žárlivost, vedoucí až k vraždě (estenická forma - agresivita je zaměřena na partnera) či sebevraždě (astenická forma - agresivita je zaměřena na vlastní osobu)
- davová paranoia = posedlost tancem či rituální obřady
Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Paranoia